519 361 240

LUMÍR KANTOR: Předčasně narozených dětí je stále víc

MUDr. Lumír Kantor, Ph.D. je mimořádně zajímavá osobnost. Je primářem novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc, které podporuje obchodní síť ZFPA Tomáše Síkory. Položili jsme mu několik otázek.

Věnujete se i předčasně narozeným dětem. Kolik dětí se tak rodí?
Ještě tak před deseti lety bylo předčasně, tzn. Před 37. týdnem těhotenství, narozeno 6 % dětí. Teď je to už 8 %. Vezmeme-li se, že se v ČR rodí okolo 110 tisíc dětí, 2 % znamenají tisíce. Přitom tzv. hranice životaschopnosti, tedy období, od jakého by se děti měly zachraňovat, klesá. V roce 1995 to byl 28. týden, v současnosti už je to ukončený 24. týden těhotenství. Čas od času se o tom diskutuje, avšak ve světě je tato hranice normální.
Díky čemu se dnes mohou narodit děti už před 33. týdnem?
Dříve u nás bylo málo přístrojů a možnosti lékařů i sester byly omezené. Po listopadu 1989 nastal obrovský rozvoj, dokonce existovalo něco jako vlastní podpora. Neonatologie, která se specializuje na péči o novorozence, prošla velkými změnami. Díky různým darům, dotacím a entuziasmu lékařů a sester se dařilo získat moderní přístroje a začala se snižovat novorozenecká úmrtnost – v tomto ohledu dnes patří ČR mezi nejlepšími země na světě. A tak jsme se zhruba od roku 2000 mohli o to víc věnovat problematice postižení předčasně narozených dětí.
Jak mohou předčasné porody děti do dalšího života poznamenat?
V 80. letech byl hodně slyšet radikální názor laické veřejnosti, že takové děti nemá smysl zachraňovat. Fakta ale říkají, že u dětí pod 1000 gramů porodní hmotnosti, což jsou děti cca do 30. týdne těhotenství, je závažně postiženo 10-13 %. Jde o choroby, jako je dětská mozková obrna, slepota či hluchota. Zhruba stejné procento je postiženo lehce, např. lehkou mozkovou dysfunkcí, což jsou v populaci běžné obtíže. A přibližně 60 % předčasně narozených dětí je ve dvou letech věku v normálním stavu, což je velmi dobrý výsledek.
V jednom svém blogu jste kritizoval, že dnes neexistuje podpora státu pro novorozence.
Odborná centra, kterých je v ČR dvanáct a jsou určená pro případy, jimž je potřeba se věnovat zvlášť, dostávala dříve velmi slušné dotace. Mohla i dovolit pravidelnou modernizaci svého přístrojového parku, a zejména díky tomu začala v 90. letech česká neonatologie dosahovat výborných výsledků. Jenže dnešní státní podpora téměř nestojí za řeč a bylo by dobré, kdyby se onen program podpory neonatologie obnovil. Investice se mnohonásobně vrátí, třeba v tom, že se narodí méně dětí.
Vaše práce je jistě mimořádně náročná, nápor na psychiku musí být proto obrovský. Jak se tomuto tlaku bráníte?
V posledních letech mi hodně pomáhá rodina a děti. A pak jsou to banální věci, které má rád prakticky každý – příroda, les, hudba, hlavně vážná muzika, rád čtu a také mi pomáhá psaní. Prostě aktivity, při nichž se musím koncentrovat na něco úplně jiného než na práci.

Když jsem přišel před pěti lety přemýšlel, jak oplatit profesionální přístup těch, kdo po 101 dní věnovali naší dcerce, napadla mně jediná varianta: každoročně poskytnout finanční dar, který pomůže na oddělení dětské JIP v Olomouci vylepšovat nadstandardní péči pro dříve narozené děti. Vlastní zkušenost člověka změní minimálně tak, že si uvědomí krutou skutečnost, že předčasné narození dítěte je situací, která se může přihodit komukoli. Péče lékařů a sester ovlivňuje další kroky nejen novorozence, ale i celé rodiny. Je skvělé, že se dnes díky kvalitě lékařské péče daří těmto dětem pomáhat tak, že předčasný porod je nemusí zvlášť poznamenat, i když to zdaleka není pravidlem.
My jsme měli a máme štěstí. Když se nám ve 28. týdnu těhotenství narodila dcera, vážila 910 gramů a začala bojovat o život. I když to nebylo snadné, po třech operačních zákrocích to zvládla i za nás. Dnes je z ní slečna, která dělá radost nejen nám, rodičům, ale věřím, že všem, kdo se o ni na JIP či intermediální péči starali. Těší mě, že se k mému nápadu přidali i kolegové a společně již čtvrtým rokem shromažďujeme finance k nákupu přístrojů i pomůcek, které usnadňují práci personálu a pobyt dříve narozeným dětem. Jsem přesvědčen, že pokud člověk má možnost, měl by pomáhat. Jsem ráda, že jsem se na tom v naší SRK shodli, a věřím, že budeme pokračovat. Člověk nikdy neví, jestli pro něj život nepřipraví nějaké překvapení.
Tomáš Síkora, SRK 13, ředitel obchodní sítě ZFP akademie, a.s.

06