Rodina a finance

ZFP akademie je nepochybně úspěšná firma. Jaké jsou podle vás hlavní příčiny jejího úspěchu?

Když chcete něčeho dosáhnout, musíte vše dělat s plným nasazením bez ohledu na čas a okolnosti. Jednoznačně je třeba firmou a prací neustále žít. Dále je důležité odhadnout vývoj nejen svého podnikání, ale i trhu a celé společnosti. Uvnitř firmy je nezbytné dát příležitost ostatním a umět se s nimi o výsledek rozdělit, protože to, co se vybudovalo, není jen naše dílo

 K tomu, aby někdo mohl vybudovat takto úspěšnou firmu, nepochybně musí mít určité předpoklady. Jaké by podle vás měly být především a kterými z nich disponujete vy?
Především empatie. Umět se podívat na věci a problémy očima toho druhého a pochopit způsob uvažování, prostě rozumět lidem. Důležité je mít jasné vize a cíle. Říct o nich svým lidem a hlavně vědět, že nestačí, když člověk zbohatne sám. Spousta boháčů jsou v podstatě osamělí lidé, a to já rozhodně být nechci. Také vytrvalost, protože nestačí dělat věci dobře. Dlouhodobě je nutné plné nasazení. Díky tomu lze přesvědčit lidi kolem sebe. Důležité je i být vzorem. Společnost potřebuje své vzory a vůdce. Ovšem stane se jím jen ten, kdo poskytne prostor, možnosti a peníze i pro ostatní. Dnes je bohužel velmi málo lidí vzorem pro ostatní. Je poměrně hodně těch, kdo se dokázali prosadit, ať už mocensky, podnikatelsky nebo prostě dokázali zbohatnout. Jenže zapomínají zůstat lidmi, kterými možná kdysi bývali… zůstat člověkem, manželem, otcem a především přítelem.

Věnovat se budování něčeho tak dlouhou dobu jako vy s sebou jistě přináší riziko „zakonzervování“ – nápadů, přístupů, postupů, způsobů řešení problémů atd. Jak jste se tomu bránil a bráníte? Máte na to nějaký recept?

S tímto určitě problémy nemám. Já i manželka jsme lidé velice aktivní a samotná činnost, jakou je vedení firmy ZFP akademie, je úžasně pestrá. Navíc jsme akciovou společností, vedení firmy je kolektivní, už tento fakt nás zcela jistě „zrezivět“ nenechá. Jestli na sebe mám něco prozradit, je to pocit, že nejvíce nových myšlenek a nápadů přichází vždy ráno při dlouhém sprchování, jakoby voda přinášela vše, co má přijít.

 Pracoval jste na sobě systematicky, učil jste se od jiných, radil se s někým, jak vést firmu? Nebo jste spoléhal na svou intuici a schopnosti?

Od obojího něco. Hodně jsem se naučil od jiných, ale především spoléhám na rychlý úsudek, intuici a schopnost rozhodnout se. Je mi 57 let a můžu o sobě říct, že mám za sebou „vysokou školu životní“. Na odborné věci zaměstnáváme odborníky, každý z nich je určitě ve své oblasti lepší než já, ale dobrý podnikatel musí být všestranný vícebojař. Asi proto ve sportu nejvíc uznávám atletický desetiboj – zde Češi patří k nejlepším. Náhoda…?

Kolik času jste trávil a trávíte prací?

Už dávno jsem přestal rozlišovat pojmy jako práce, volný čas nebo dovolená. Svůj život beru spíš jako poslání a pak v něm zbývá čas téměř na všechno. Čas v práci jsem měřil naposledy, když jsem byl zaměstnán, to bylo v roce 1993.

Učíte se z vlastních chyb? Můžete prozradit, co považujete v uplynulých patnácti letech za svoji největší chybu, potažmo chybu, které se dopustila firma?

Žádná zásadní chyba se naštěstí nestala, a pokud ano, nějak jsem na ni zapomněl… Ano, určitě se chybičky staly, život je přece cesta, pokus – omyl. Snažíme se poučit z chyb, a to nejlépe z chyb druhých. Taky proto jsme tam, kde jsme, na špici firem tohoto oboru.

Máte přehled o tom, zda si lidé, kteří se zúčastní vašich seminářů, rozšiřují své finanční vzdělání i dál? Podněcujete je v tom? Aby nedocházelo k tomu, že jen slepě přijímají to, co jim vaši lektoři přednášejí… Povzbuzujete v nich kritický přístup, protože na každý problém se dá podívat z jiného úhlu a každému může vyhovovat něco jiného?

Toto bude věčná otázka a věčný boj! Říká se: „Koně můžeš k vodě přivést, pít však musí sám!“ Tak jako každý školský systém vás něco naučí, ale teprve praxe ukáže, jak to umíte používat. I my se snažíme naučit lidi kreativitě a používání vlastního rozumu, zcela určitě pro to děláme všechno. Naše činnost je velice pestrá paleta obchodních dovedností, produktových přednášek a především návodem na vlastní podnikání. A to přece žádnou šablonu nemá. Každý člověk může u nás získané informace použít podle vlastní úvahy a potřeb.

Na internetu, ale i v jiných médiích lze najít kritiku práce některých zprostředkovatelů ZFPA. Jak se na tyto výhrady díváte? Zabýváte se jimi?

V tomto směru je nejdůležitější umět rozlišovat původ kritiky. Ta oprávněná je většinou dílem selhání jednotlivce, což může nastat i v nejlepší společnosti. Podobnou kritiku či stížnost samozřejmě řešíme. Máme Etickou komisi, vede ji manželka. Ten, kdo ji zná, ví, že je velice energická a nekompromisní, ale taky maximálně spravedlivá. Další stupeň pro řešení kritiky a stížností je AFIZ, jehož jsem členem. Bohužel, a říkám to nerad, však většina těch kritických až nemístných zpráv pochází od lidí, kteří v systému neuspěli, avšak důvod hledají někde jinde než u sebe. Častokrát žasnu, co jsou schopní vytvořit, když můžou škodit a ubližovat. Kdyby stejnou dávku energie a tvořivosti vydali ze sebe pro pozitivní věci, zcela určitě by něco dokázali. Jenže ono je snazší jednorázově uškodit jiným než systematicky pracovat na sobě. Ještě víc mě trápí a zaráží to, že některé veřejné články jsou cílené ze strany naší konkurence, ale to radši nebudu komentovat.

Mám dojem, že oblast finančního poradenství a zprostředkování dosud nemá v ČR příliš dobré jméno.

Nemůžu a nechci mluvit za finanční poradenství, to se v naší firmě dělá jen velice okrajově. Ovšem veliký kus práce jsme udělali v oblasti zprostředkování, prostřednictvím vzdělávání formou osvěty. Semináři, které v rámci vzdělávacího systému pořádá naše společnost, prošlo více než 130 tisíc občanů z Česka a na Slovensku dalších asi 30 tisíc. Díky tomuto počtu lidí byly uzavřeny víc než 2 miliony smluv na spoření a pojištění. Pro mě je z tohoto pohledu důležité, že jsme řešili minimum stížností, možná desítky případů za celých patnáct let činnosti. Takže pokud si někdo myslí, že zprostředkování ve financích a pojišťovnictví nemá v ČR dobré jméno, odpovím mu, že my všichni se snažíme změnit to k lepšímu.

Podepsala se nějak na činnosti firmy světová finanční krize, jsou třeba lidé zdrženlivější při umisťování svých peněz do finančních produktů?

U nás se krize zatím neprojevila. Díky obchodní metodě a vzdělávacímu systému předpokládám zvýšený zájem občanů o finanční vzdělání. Pokles může nastat u korporátních obchodů, neboť řada firem bude zvažovat příspěvky zaměstnavatele. Zabývat se dopady světové finanční krize bude mít podle mě smysl až koncem letošního roku, zatím je těžké odhadnout další vývoj.

Pokud jde o příčiny současného hospodářského poklesu, zjednodušeně lze říct, že se vytvořily dva tábory. Jeden zastává názor, že za vším stojí přebujelá státní regulace, druhý naopak, že původcem je regulace slabá či roztříštěná. Jaký je váš názor a především – může si z toho svět vzít do budoucna nějaké ponaučení?

Státní regulace je neefektivní a vždycky bude. Je to plýtvání penězi. Jsme přece v kapitalismu a každý správný hospodář hlídá svůj majetek. Současné hospodaření strategických polostátních firem je bohužel vedeno nesprávným směrem. Dráždit lidi příkladem ČEZ je opravdu nehorázné. Další finanční injekce do krachujících firem je rovněž plýtvání penězi daňových poplatníků a zadlužování státu. Podle mého názoru si svět musí vzít ponaučení z minulosti.

Co by se tedy mělo udělat?

Je potřeba znovu vybudovat střední vrstvu podnikatelů, vytvořit jim podmínky pro rozvoj. Střední vrstva vždy byla oporou každého státu a dokázala vychovat nové učně, tovaryše, mistry… Dnes, kdy globální ekonomika selhává, jsou jasně vidět zástupy nezaměstnaných, kteří se o sebe nedovedou postarat. Bohužel jsme tím právě teď silně zasaženi. Je to důsledek špatné politiky zaměstnanosti minulých let. Když si navíc uvědomíme, že ekonomika ČR posledních deset let dosahovala výborných výsledků, a vlády minulých let ještě prohloubily schodek státního rozpočtu, jak ho pak můžeme snížit nebo alespoň udržet v příštích „krizových“ letech?! Musí se tedy změnit mnohé… 

Co konkrétně a jak byste – například – změnil vy?

Především je potřeba změnit politické klima. Současný stav v parlamentu nedává příliš šance na změny. Já osobně se snažím změnit myšlení lidí. Přesvědčit je, aby se nespoléhali na stát, ale především na sebe a vrátili se k tradičním hodnotám. Což jsou rodina, obec, kraj a především lidé kolem nás. Vzdělání, rozhled, pokora a úcta, to jsou hodnoty, k nimž se musíme vrátit, vždyť slušných lidí je přece pořád ještě většina, nebo se mýlím?

Jak vůbec hodnotíte podnikatelské prostředí v ČR?

V podnikatelském prostředí ČR i Slovenska se pohybuji již více než osmnáct let. Největší nedostatky vidím ve složitém daňovém systému, vysokých odvodech sociálního a zdravotního pojištění, dále v případech, kdy začínající podnikatelé nemají vůbec žádnou podporu, či úlevy pro své podnikání. Také lze zmínit přístup úředníků, kteří svým počínáním tvoří spíš překážky než pomoc pro podnikání. Bohužel pojem podnikatel je v očích mnoha úředníků vnímán jako zloděj či nepřítel státu a pokus o vybudování něčeho smysluplného a prospěšného nemá příliš pochopení.

Pozitivní je, že v posledních letech přišlo postupné snižování daňového zatížení u daní z příjmu a zřejmě se dočkáme dalších výhod díky hospodářské recesi. Paradoxně až teď?! Dobrý hospodář totiž myslí na budoucnost především v dobách hojnosti. Takže doufejme…

Jste spokojen s vývojem české společnosti? Jsme třeba schopni přijmout odpovědnost za svůj vlastní osud a nespoléhat přespříliš na jiné?

Hodnocení české společnosti jako celku je poměrně složité. Jsem od přírody velký optimista a hledám ve všem především to pozitivní. Věřil jsem, že vliv socialismu zmizí zhruba do dvaceti let. Bohužel, ještě to nějakou dobu potrvá a já věřím, že se toho dožiji. Položme si otázku: Jak vůbec může česká společnost – zde vnímám lidi jako jedince – přijmout nějakou odpovědnost za svou budoucnost, když k tomu nedostala příležitost?

Jak to myslíte?

Pracovat se části obyvatel nevyplatí, protože díky sociálním dávkám jsou na tom lépe, než když se nechají zaměstnat. Stát otálí s důchodovou reformou a vůbec se nesnaží přenášet odpovědnost na lidi samotné. Ani pro to nevytváří motivující podmínky. „Nosí se“ spíše pasivita a spoléhání na stát, který koneckonců vždycky pomůže. My se téměř patnáct let snažíme změnit myšlení lidí, aby za daných podmínek odpovědnost za svůj osud přijali. Čím dříve, tím lépe.

Zbývá vám nějaký čas na záliby? Co například čtete?

Miluji historické knihy, především období římské říše. Roger Caratini je pro mě ten pravý spisovatel a jeho tři díly Julia Caesara by si mělo přečíst hodně lidí. Dále čtu knihy o úspěšných lidech, speciálně mám rád knihy od Roberta T. Kiyosakiho. Mou biblí i koránem je kniha Největší obchodník na světě od Oga Mandina. Četl jsem ji snad dvacetkrát a výrazně mi změnila život k lepšímu. Momentálně čtu veškerou dostupnou literaturu o životě a politickém působení Margaret Thatcherové. Zajímavé čtení.

A další záliby?

Především sport. Mám totiž v krvi soutěživost a napětí, které s sebou právě sport přináší. Rád lyžuji, hraji docela slušně stolní tenis, plavu a v posledních letech jsme s manželkou začali hrát golf. Rádi také zajdeme do kina nebo divadla. Všem těmto aktivitám se snažím věnovat společně s celou rodinou, zejména s dětmi a vnoučaty.

Nepochybně jste finančně zajištěný – co vás stále nutí pracovat?

Firma ZFPA je naše srdeční záležitost. Mluvím teď za sebe i svou manželku Jarmilu. Je to nutnost, budovat a rozvíjet etablovanou firmu dál, tak, aby za mnoho let měla pevnou tradici, vážnost u široké veřejnosti a odpovídající velikost. Co nás nutí pracovat, je především skutečnost, že si ještě mnoho lidí chce společně s námi splnit své sny a cíle. Je to přece naše poslání – a peníze, ty má přece „skoro“ každý rád…

Vladimír Poliak a ZFP akademie

Před založením vlastní firmy působil se svou manželkou v Rakousku, kde pracovali a sbírali zkušenosti v oblasti financí a pojišťovnictví, rovněž byli společníky v jedné české společnosti. Byly to firmy fungující na principu MLM, ale manželům Poliakovým v nich chyběla jasná filozofie. Kromě zkušeností postupně získali jasný názor na to, jak vést vlastní firmu a co naopak nedělat. „Začínalo se s ,obyčejným‘ životním pojištěním, později přišlo penzijní připojištění a stavební spoření,“ vzpomíná pan Poliak. „Za těch čtrnáct let přiložila řada lidí ruku k dílu, byl by to hodně dlouhý seznam, a já chci všem touto cestou moc poděkovat,“ dodává.